Homeopatie.
Co to vlastně je? A není to jen placebo?
Homeopatie nejsou běžné bylinky v sušené formě, jak se někteří lidé mylně domnívají, ačkoli mnoho bylin slouží jako základ při výrobě homeopatického léku. Nicméně homeopatické léky se vyrábějí z nejrůznějších materiálů. Ze zvířat, záření, mlék, kovů – prostě ze všeho, co nás obklopuje a působí na nás. Pro ochránce přírody je nutné dodat, že zvířata při získávání materiálu nejsou zabíjena, používají se jejich výměšky, jedy, mléka, rohovina, peří atd.
Homeopatie spolu s autopatií, tradiční čínskou medicínou a dalšími alternativními způsoby zlepšování vitální síly organismu, patří mezi celostní přístupy ke zlepšování fyzické i psychické pohody a rovnováhy člověka. Zakladatelem homeopatie je doktor Samuel Hahnemann (1755-1843) – lékař, chemik a překladatel. Z toho plyne, že to není nějaký nový módní výstřelek, jak se o homeopatii někdy pejorativně vyjadřují její odpůrci. Homeopatie je jedním z tradičních nástrojů pro zlepšování zdraví, i když třeba tradiční čínská medicína (TČM), která je tu s námi už 5000 let, je významně starší než homeopatie. Zajímavé je, že i tahle stará a účinná medicína je trnem v oku dnešním vyznavačům výhradně „moderní“ alopatické medicíny. Bojují i proti ní, snaží se ji zakázat a absolutně nerespektují její přínos a možnosti.
Homeopatie nepatří mezi zdravotnické služby. Z tohoto důvodu homeopat nesmí používat slova jako „léčit“, „pacient“, uzdravení“ atd. Tato slova jsou zákonem vyhrazena pouze pro použití ve zdravotnických službách. Zdravotní službu ale u nás může poskytovat výhradně lékař, střední zdravotnický personál (s omezením dle vzdělání) a některé její druhy i lékárník. Pokud jde o léčení samotné, to je výsadou lékařů. Lékaři však na fakultě homeopatii ani TČM nestudují, a jak vím od několika studentů medicíny, již v prvním ročníku se od svých přednášejících dovědí, že homeopatie sice existuje, ale nefunguje, takže se s ní nemají vůbec znepokojovat. U nás homeopatii praktikuje jen velmi málo lékařů, kteří ji vystudovali většinou až po lékařské fakultě. Mnohdy proto, protože nedokázali pomoci svým dětem nebo někomu v rodině cestami, které se naučili ve škole. Dají se označit jako ti, kteří přemýšlí, kteří pochopili, jejichž ego se dokázalo sklonit i před tím, co funguje, ale nedá se to změřit; prostě před názory a zkušenostmi zcela odlišnými v porovnání s těmi, které studovali. Všech těchto lékařů si osobně velice vážím.
Podle platných zákonů však i lékaři, kteří homeopatii praktikují, musí striktně rozdělit svou ordinaci lékařskou a homeopatickou oddělenými ordinačními hodinami. Jednodušší to mají ti lékaři, kteří přestali definitivně praktikovat klasickou medicínu a věnují se jenom homeopatii. Takový lékař ale již většinou nemá smlouvu s pojišťovnami a není schopen Vám vystavit třeba žádanku na krevní testy nebo recept do lékárny (na pojišťovnou plně nebo částečně hrazený lék nebo službu).
A tady, bohužel, kvůli chaosu v legislativě, vznikají absurdní situace. V lékárně po Vás chtějí recept na některá homeopatika, protože Česká republika jako jediný stát EU zatím nerespektovala doporučení evropské komise uvolnit homeopatika do volného prodeje. V tuto chvíli (leden/2019) se snad již blýská na lepší časy, ale nikdo neví, co ten novodobý „hon na čarodějnice“ nakonec přinese. Pokud je Váš terapeut nelékař, nemůže vystavit na předepsané homeopatikum recept. Váš lékař ovšem bez tříletého studia homeopatie o homeopatikách vůbec nic neví, tak jak je může předepsat na recept? Vážně absurdní situace.
Ale zpět k odděleným ordinačním hodinám. Lékař s pacientem se tedy (oficiálně) v jedné ordinaci nemohou (čistě teoreticky podle zákona) rozhodnout a domluvit, jestli v daném případě zvolí homeopatický nebo alopatický postup léčby. Pokud lékař ve vhodném případě nabídne tyto dvě cesty klientovi ve své praktické ordinaci a ten se rozhodně pro homeopatické řešení, podle platné legislativy tento lékař musí dát takovému pacientovi termín konzultace ve své homeopatické praxi a ten musí přijít ještě jednou, znovu, tentokrát do homeopatické poradny stejného lékaře (byť je třeba i na stejném místě a stejný den, jenom prostě v jiných hodinách). Nemohou to vyřešit při jedné návštěvě, protože praktický lékař smí praktikovat pouze postupy léčby, které jsou v souladu s lege artis. A homeopatie ani TČM se na medicíně nevyučuje, takže žádné alternativní postupy léčby přísaha lege artis nezahrnuje. Moc se mi v této souvislosti líbí výrok MUDr, Ludmily Elekové, lékařky známé v boji proti očkování. Paní doktorka očkovala své děti i své pacienty až do okamžiku, než očkování jedno z jejích dětí vážně poškodilo. Díky tomu se pustila do studia a hledání informací a rychle prozřela. Ona sama obhajuje svůj postoj k očkování vysvětlením, že po škole přísahala na lege artis, že nebude poškozovat své pacienty. A protože ví, co s nimi očkování dělá, a že je prokazatelně více poškozuje, než jim přináší, odmítá je očkovat, což je zcela v souladu s obsahem její přísahy.
Povinnost oddělování praxí podle mě zavání snahou úřadů o znemožnění spolupráce homeopatie a alopatie, zkomplikování výběru cesty, kterou se pacient chce vydat. A to i přesto, že by to ve svém výsledku přineslo mnohem víc zdravých lidí. Kdo na tom může mít zájem? Zdravý člověk nepotřebuje ani léky, ani chodit k lékaři. Nepřináší zisky za léky ani za výkony. Je tedy vůbec zdravý člověk cílem našeho zdravotnictví? Kdyby pokleslo množství nemocných lidí na polovinu – co by dělali lékaři? Jaké by byly jejich platy, které jsou dnes velice závislé na „výkonech“, tedy na pojišťovnami proplácených „bodech“ za každého pacienta, který jim projde praxí a opakovaně se vrací s chronickými potížemi? Komu by prodávali své výrobky farmaceuti?
A jaké se tu tedy nabízí řešení? Obrátit systém zdravotnictví úplně vzhůru nohama! Platit lékaře jenom za pacienty, kteří jsou zdraví. Za ty, kteří se jim ještě nepodařilo uzdravit, mohou dostat zaplaceno teprve až se jim to povede. Jako je to v Číně. To by byl mazec! Jenomže klasická medicína v mnoha případech nedokáže odstranit příčinu potíží a funguje na paliativním (potlačujícím) principu. Symptomy pacienta = signály těla, že něco není v pořádku – už dávno neřeší celostně a nesnaží se odstranit příčinu (původně se medicína chovala zodpovědněji. Vše zaštiťoval rodinný lékař, který sice využíval specializované kolegy, ale sledoval pacienta i celou jeho rodinu celostním pohledem). Dnešní úzká specializace jednotlivých oborů medicíny odstřihla souvislosti a komplexní pohled. Přitom lidské tělo je dokonalý stroj, ve kterém fyzická a psychická část jsou v úzké souvislosti a pokud je v jedné jeho části harmonie narušena, projeví se to reakcí v části druhé. Vitální síla, potažmo energie člověka – to jsou komodity, které lékaři klasické medicíny mnohdy vůbec neberou do úvahy, ačkoli jsou ve skutečnosti základem našeho bytí. Nejde to změřit, nacpat do tabulek. A tak berou v úvahu jenom fyzické symptomy, které se snaží potlačit chemickou reakcí vybraných alopatických léků. To, že tyto léky mají vedlejší účinky, už je moc nezajímá, protože oni mají „vyléčeno“ a tyto vedlejší účinky ať si řeší kolega, specialista na něco jiného. Mimochodem, mnoho světově uznávaných homeopatů má na vedlejší účinky léků svérázný, avšak logický názor: „Neexistují žádné vedlejší účinky léků. Všechny jejich účinky jsou totiž hlavní“. Chcete o tom vědět víc? Doporučuji si přečíst knihu doktora Virapena „Nežádoucí účinek smrt“. Když k tomu shlédnete i film „Co my jen víme?“ , který je dílem vědců z nejrůznějších oboru a je jasným důkazem toho, že hlavním hybatelem všeho v tomto světě je myšlenka, nikoli materie (najdtete ho na Youtube s hvězdným českým dabingem) budete žasnout ještě víc! Obojí bych doporučila jako povinnou látku nejen pro studenty medicíny…
Pacient se v současném systému a přístupu k jeho osobě ve zdravotnictví dostává do začarovaného kruhu. Bere léky na nějaký problém, který se po nich (možná) zlepší, ale nežádoucí účinek léku vytvoří jiný problém. Tak s ním jde k jinému specialistovi, ten předepíše jiný lék, který potlačí tento symptom, ale přinese to další, jiné obtíže. Velmi často se lékaři nejrůznějších specializací pacienta ani nezeptají, jestli bere ty či ony léky a předepisují léky, které se vylučují s těmi, které už pacient bere. Tohle fakt není sci-fi pohádka, tohle je realita, kterou od svých klientů slýchám s němým úžasem opakovaně. Setkala jsem se i s protichůdným předepsáním téhož lékaře! Až když ho na to pacient upozornil, řekl: „No jo, ajo, a napsal jiný lék. K tomu dodal, že on nemůže číst příbalové letáky, protože to už by nemohl předepsat vůbec nic!“ Jak říká dnešní mládež: „Fakt hustý!“
Homeopatie je celostním přístupem k vitální síle člověka. Znamená to, že neřeší výhradně vybrané potíže, se kterými klient přichází, ale posuzuje celý organismus na psychické i fyzické rovině (zvláště v konstituční homeopatii). Jakmile se zharmonizuje vitální síla člověka, chronické choroby, bolesti, alergie a další nepříjemné symptomy, zpravidla po možném krátkodobém zhoršení, postupně odezní. Tělo totiž získá sílu se jich zbavit samo. Posílí se vlastní obranyschopnost. V ideálních případech, pokud homeopat najde opravdu similum – tedy ten lék, který je nejblíž pacientově konstituci, se potíže pacienta obvykle již nevrací. („Similum similimum curentur“= podobné se léčí podobným = princip homeopatie).
Homeopatie odstraňuje potíže podle Heringových zákonů zevnitř ven (na rozdíl od alopatické medicíny, která symptomy zatlačuje z viditelného pole pod povrch) a shora dolů (potíže při správném předepsání sestupují tímto směrem). Nejprve se při tom odstraňují potíže, které se objevily jako poslední. TČM nebo homeopatie úpravou energetického toku v těle nebo podáním správné informace dokáže dostat tělo i mysl zpět do rovnováhy. A to nemluvím o energoinformační medicíně (velký učitel a propagátor je u nás pan primář MUDr. Teodor Rosinský, psychiatr a autor mj. knihy Nemoci z nenávisti). Ta umí pomoci tam, kde běžné alopatické a homeopatické potupy, případně čínská medicína či akupunktura, selhávají. Pro mnohé lékaře v Čechách sci-fi, na Slovensku oficiální vědní obor, který si osvojují studenti doktora Rosinského na lékařské fakultě.
Abych ale byla spravedlivá, nelze házet všechny lékaře do jednoho pytle. Někteří mají snahu spolupracovat, když vidí výsledky homeopatického nebo autopatického působení na klienta, se kterým si sami nevěděli rady. Nemají nabubřelé ego a s ním související pocit ohrožení od „konkurence“. Takovým lékařům všechna čest, těm jde doopravdy o zdraví pacienta. A ti také ukazují, jak by měla vypadat spolupráce tradičních a moderních postupů léčby. Jenomže spousta klientů se setkala s tak arogantní, útočnou nebo přezíravou reakcí lékařů, že už nikdy nenašli odvahu zopakovat, že byli u homeopata. Podle mých zkušeností jediná alternativní metoda, kterou jsou tito lékaři jakž takž ochotni brát na milost, je akupunktura.
Když sleduji v dnešní době ty věčné boje a útoky na terapie bez použití chemických léků (generující farmaceutům horentní zisky), je mi z toho smutno. Lobbing farmaceutického průmyslu již dosáhl mnohých zákazů dovozu produktů čínské medicíny do EU, v nedávné době (11/2018) proběhla médii zpráva, že Španělsko zakázalo homeopatii úplně. Proč? Odpůrci homeopatie tvrdí, že nepomáhá, že je to placebo. Proč tedy takový humbuk kvůli něčemu tak neškodnému? Možná že právě opak je pravdou. A zdraví lidé nepotřebují výrobky farmaceutů. Zase jde o peníze. O nemalé peníze… Přitom homeopatie nebojuje proti klasické medicíně. Rozumně smýšlející homeopat je rád, že má dnešní medicína k dispozici chirurgii a antibiotika, ale varuje před jejich zneužíváním. K těmto razantním, pro tělo velmi invazivním postupům, by se mělo sahat buď v akutních, život ohrožujících případech nebo tam, kde alternativní postupy nezabírají. Tím by výrazně ubylo chorob, které se dostanou do chronického stadia. Ale to by vyžadovalo od lékařů obojí vzdělání nebo spolupráci s homeopatickými a autopatickými poradci. Protože homeopatii, když ji chcete dělat dobře a podle jejích pravidel a zákonů, nemůžete sekat jako Baťa cvičky po absolvování jednoho víkendového kurzu, na který Vás pozval výrobce homeopatických léků. A, je mi to líto, tohle je, bohužel, obraz mnoha lékařů a lékárníků, kteří na takovém kurzu byli, a to jim stačilo k tomu, aby se prohlásili za homeopaty. Pověsí si cedulku na dveře a hned mají větší nával v ordinaci. Lidé dnes za homeopatií jdou, tak proč toho nevyužít? Každá maminka malého dítěte si raději vybere ordinaci dětského lékaře, který má na stránkách, že pracuje s homeopatií než toho, který je známý svým odmítavým přístupem k alternativním způsobům léčby. O obrazech léků takové víkendové „rychlokvašky“ sice vědí minimum, o celostním přístupu při hledání konstitučního léku už vůbec nic, dávkují všechno stejně a nerespektují fakt, že co pomůže Jaruně, nemusí pomoci na stejný problém Maruně. Možná ani nevědí, že dobrý homeopat předepisuje tzv. „na míru“. Tím dochází u mnohých pacientů, kteří dostali chybné předepsání, ke ztrátě důvěry v homeopatii a její účinky. Jenže za to nemůže homeopatie, ale terapeut…Ne všichni homeopati musí být nutně odborníky ve svém oboru…
Jak si vybrat toho správného homeopata?
Jejich úroveň, je v České republice, bohužel, velmi různorodá. Ostatně, snažím se být spravedlivá, mezi lékaři klasické medicíny tomu není jinak 😊. Vzpomeňme si na doktora Cvacha ze seriálu Nemocnice na kraji města. A takových Cvachů je v našem zdravotnictví, bohužel, veliká spousta, jak tak ty historky od svých klientů poslouchám.
Podle mého osobního názoru to záleží hlavně na vzdělání, které Váš vybraný homeopat absolvoval. V České republice je poměrně mnoho homeopatických škol a úroveň vzdělání jejich absolventů se výrazně odlišuje. Ale v homeopatii je ke správné diagnostice potřeba i určité dávky talentu. Talentu naslouchat klientovi, vystihnout esenci případu, najít příčinu potíží, pracovat s vrstvami znečištění v souladu s logikou případu, zachovat klid a najít správné řešení při bouřlivém vývoji případu a objevení se tzv. reverzních symptomů… Je toho spousta. Mnoho absolventů prvních ročníků homeopatických škol už do druhého ročníku nenastoupí, protože během studia pochopí, že tento talent, empatie a možná i intuice je pro správné předepsání určující, a že jim samotným schází. Ti s menší sebereflexí možná přestanou homeopatii studovat, ale o to odvážněji si otevřou rovnou praxi. Pokud nedostudovali z jiných příčin, ale mají talent, a tudíž i výsledky u klientů, jezdí dál na semináře nebo se věnují samostudiu a dělají to správně, pak klobouk dolů. Já osobně když někam vlezu jako klient nebo pacient, je to buď na doporučení někoho, koho znám, nebo hledám na stěně (či před návštěvou na internetu) důkazy o vzdělání – diplomy, osvědčení, výsledky toho, že se můj terapeut vzdělává. Není to samo o sobě záruka jeho kvalit, ale alespoň to vypovídá o intenzívním zájmu o obor a o určitých investicích, které do svého vzdělávání vkládá. Rozhodně pokud se s terapeutem nebudete cítit uvolněně a v pohodě, a bude-li Vám něčím nepříjemný, vezměte nohy na ramena! Taková konzultace rozhodně nemá smysl.
Základním principem homeopatické léčby je léčit podobné podobným
Představte si to tak, (a to opravdu velice zjednodušuji a prosím fyziky o shovívavost s tímto druhem pokusu o názornou terminologii), že jde o jakousi harmonizaci energo – informačně – elektromagnetického pole člověka. Energii ovlivníte zase jenom energií, informaci upravíte jinou informací. A tak jako jsou vodičem elektrické energie dráty vysokého napětí, i informace homeopatického léku musí mít nějaký svůj nosič. Nosičem informace, která má (pakliže je správně zvolena) schopnost napravit vychýlenou energii našeho organismu, je v případě homeopatického léku voda a cukr. Potencováním původní látky dochází ke zvyšování účinnosti takové informace.
Výroba homeopatického léku je velmi zajímavým tématem pro ty, kdo chtějí přijít na kloub tomu, jak homeopatie funguje. Těm, kteří nechtějí rozumět tomuto principu (ať už z jakéhokoli důvodu), a prohlašují homeopatický lék za placebo, bych doporučila přihlásit se dobrovolně na proving – tedy zkoušku léku, při které se lék užívá a následně vyhodnocuje. Tam nejlépe pocítí na vlastní kůži, jak funguje ta mrňavá bílá kulička… A protože tito lidé na účinky homeopatie nevěří, budou těmi nejlepšími provery, protože vlastně nemohou podlehnout placebo efektu. Ten se, podle jejich mínění, týká přeci pouze těch lidí, kteří na účinek homeopatie věří a uzdravuje je tedy údajně pouze jejich víra.
Tak nějak mě napadá – proč ten placebo efekt nefunguje u léků, který vyrábí farmaceutický průmysl? Léta je zobete, věříte svému lékaři, že Vás zbaví toho či onoho, a pořád nic. Tak jdete k homeopatovi. Jaký je rozdíl Vaší víry v lékaře a homeopata? Pokud homeopatie léčí pouhým placebo efektem, proč to nefunguje u alopatických lékařů? Setkali jste se už někdy s úžasným účinkem homeopatie u zvířat a miminek? Tito bezbranní tvorové těžko ovlivní svou psychiku a vytvoří placebo efekt. (A propos – i kdyby to bylo jen placebo – nebylo by to taky úžasné? Zbavit lidi potíží bez chemie? 😊)
Dále vidíme, že dobře funguje ochrana rostlin pomocí homeopatie. Že by slimáci nebo mšice měli placebo efekt? No, nechť si každý zapojí svůj selský rozum a pokusí se udělat si svůj názor sám…
Výrobci homeopatických léků (francouzský Boiron, anglický Helios, rakouská Remedia, slovenská Nitra, belgický Hildegard, holandský Hahnemann a další a další) by se nejspíš nezabývali různými druhy těchto léků v nesčetných potencích a rozlišováním tisíců různých lahviček, kdyby se jednalo o totéž placebo. Takový byznys to zase není…
Podívejte se na stránky některých z nich a uvidíte, že nabízejí tisíce léků v nejrůznějších potencích a substancích, ovšem za zlomkové ceny oproti lékům chemickým. Přemýšlivého tady možná trkne… Kolik lidí v dnešní době zajímá něco, co nepřináší nějaký zásadní zisk? A už jsme se ptali, jestli přináší zdravý občan zisk farmaceutickému průmyslu? Odpověď zní: Nikoliv. Takže tak…
Co udělá alopatický lék s pacientovými orgány, endokrinním systémem, psychikou nebo mikroflórou na sliznicích, to dnes moc neřeší ani lékaři, ale ani sám pacient. Sousta mých klientů mi na dotaz, jestli četli příbalový leták řeknou, že se to bojí číst. Některým jejich lékař řekne, ať si z toho nic nedělají, že tam se píše leccos. Na druhou stranu doktor Virapen, který ve farmaceutickém průmyslu dlouhá léta působil, ve své knize varuje, že pokud se nějaký „vedlejší účinek“ v příbalovém letáku objeví, musel se ve zkouškách sakra projevit. Výrobci léků se snaží o přiznání co nejmenšího počtu vedlejších účinků, aby dostal snáze povolení k distribuci.
Vzrůstající spotřeba léků slušně živí farmaceutický průmysl a v mnohých případech, bohužel, i samotné lékaře. Někteří dostávají od výrobců provize, zahraniční dovolené pro celé rodiny a jiné pobídkové bonusy za to, že předepisují určitý lék. Některé takové kauzy už vyplavaly na povrh a nejsou, zdaleka, ojedinělé.
Podívejte se na přední světové homeopaty. Mnoho z nich má vystudovanou i klasickou medicínu. Mohli tudíž porovnávat, měli na výběr, čemu se budou věnovat. A vybrali si homeopatii. Proč asi?
A zjistěte si schválně, u kterého homeopata se léčí Váš alopatický lékař… Možná budete překvapeni. 😊 😊 😊
Není homeopat jako homeopat. Rozlišujeme symptomatickou a konstituční homeopatii. A jak se od sebe liší?
V první řadě jsou různí homeopati reprezentanty nejrůznějších homeopatických škol a směrů. Tyto se od sebe liší jednak způsobem diagnostiky, ale i postupem, který u svých klientů zvolí. A protože každému člověku vyhovuje jiný způsob terapie nebo předepsání, může se stát, že klient je nespokojen u jednoho homeopata, zatímco jiným terapeutem je nadšen a vykazuje velká zlepšení. Ale to je naprosto stejné jako s hledáním zubaře, kadeřníka nebo švadleny. Každému z nás prostě sedí jiný styl, jiná energie, jiná komunikace. A protože homeopat by měl „šít“ předepsání a doporučení klientovi na míru, může si klient vybrat…
Někteří homeopati používají výhradně symptomatickou homeopatii, což znamená, že se snaží vyřešit výhradně problém, se kterým klient přijde, aniž by se zabývali jeho příčinou. Někdy se mimoděk podaří, je-li symptomatický homeopatický lék blízko léku konstitučnímu, odstranit i další problém, který pacient má už dlouho a naučil se s ním žít. Ale v tomto případě je to spíše náhoda než záměr. V zásadě je to tak, že mám-li devět potíží, buď mi homeopat předepíše devět léků (ale i méně, pakliže se některé symptomy vyskytují u stejného léku), nebo vytvoří nějaké polykompositum z několika léků, kterým se pokusí moje potíže zvládnout naráz.
Výhodou symptomatické homeopatie je to, že pacient nestráví při prvním homeopatickém rozhovoru s terapeutem tolik času jako u homeopata konstitučního. Nemusí o sobě říct tolik věcí jako na začátku konstituční terapie. Tak homeopat zvládne více klientů za den.
Nevýhodou je to, že se musíte k takovému homeopatovi vracet vždy, když se objeví potíže znovu, nebo se tyto přemění v potíže jiné. V tomto případě totiž není klient léčen celostně, ale řeší se pouze určitý symptom. Mnohdy je to vlastně stejná paliace (potlačení), jako se tomu děje chemickými léky, ovšem s tím rozdílem, že je to v případě homeopatické cesty bez vedlejších účinků. Nicméně tento způsob homeopatického poradenství tak trochu leze do peněz a ve finále i do času klienta.
Konstituční homeopatie
se snaží o nalezení similia, tedy léku, který je pacientovi nejvíce podobný a navrátí ho postupně do stavu bez potíží. Tento obraz se vytváří v průběhu první konzultace, kdy homeopat repertorizuje symptomy obvykle v počítačovém programu, který mu pomáhá vybrat správné předepsání. Já to vnímám jako takové postupné odkrývání vrstev. Jako když čistíme listím zapadané lesní jezírko. Postupně odklízíme letošní listí, pak to loňské a tak dál, až se dostaneme na čistou vodu…
V některých případech, třeba u dětí, zvířat a tam, kde klient netrpí mnoha, za dlouhá léta nahromaděnými chorobami a není zanesen hromadou chemických léků, se stává, že homeopat předepíše správný lék hned napoprvé. Pak jsou to takové ty „zázraky“ za pár dní, které jste už možná někdy ve svém okolí zaznamenali.
U klientů s mnoha symptomy je třeba odkrývat jednotlivé vrstvy postupně různými homeopatickými léky nebo i jinými prostředky. Dá se tedy říci, že tato metoda je určitou kombinací symptomatické a konstituční cesty. Mám ráda, když při tom „šití na míru“ mám k dispozici více „látek a nití“, tedy alternativních cest, které jsem vystudovala a mohu je použít, tam, kde mají význam. Myslím si, že v určitých případech je vhodné doplnění homeopatie autopatií, HDT (Homeopatic Detox Teraphy), čínskou medicínou, změnou stravování a v některých případech i energoinformační medicínou. Někteří mí kolegové mají ale ke spolupráci čínské medicíny s homeopatií odmítavý postoj. Já se však domnívám, že ačkoli čínská medicína také pracuje s energií, je tato energie na zcela jiné frekvenci než energie homeopatického léku. Čínská medicína vychází z chemického základu, z bylin a hub, které po požití pracují s energiemi našeho těla. Ale stejným způsobem pracuje v našem těle i strava a nápoje, které pijeme. Ne nadarmo TČM hlásá, že jídlo je naším hlavním lékem. Naprosto rovnocenně naši energii ovlivňuje i požívání stimulantů jako je káva, alkohol nebo cigarety. To bychom tedy museli klientovi zakázat jíst, abychom měli absolutně nerušený prostor pro fungování homeopatického léku. Rozhodně by ale oba terapeuti měli vědět jeden o druhém a úzce spolupracovat, aby ve finále nevědomky nešli proti sobě.
Pro mne je přijatelnější, když klient pod vlivem homeopatického léku řeší své dočasné reverzní symptomy (např. úporné svědění ekzému nebo migrény) akupunkturou nebo přípravkem čínské medicíny (pokud nezabere homeopatické ředění ve vodě), než aby sáhl po kortikoidech či bolest potlačujících lécích. Je nutné přiznat, že ne vždycky se lze při homeopatické léčbě zcela vyhnout nepříjemným projevům a každý klient má prostě práh bolesti někde jinde. Jsem si skoro jistá, že čínská medicína v kombinaci s homeopatií napáchá mnohem menší škody než chemické léky. Je to také cesta současného homeopata Dr. Robina Murphyho, jehož práce je mi velice blízká a jehož názory na toto téma sdílím.
Je třeba zdůraznit, že homeopatie bývá velmi často během na dlouhou trať. Chronické potíže, tak jak se léty nakupily, se neodstraní jako mávnutím kouzelného proutku naráz. Naopak, čím více znečištění v sobě máme, tím déle se můžeme potýkat s čištěním organismu, které se může projevit částečným zhoršením zdravotního stavu, toto zhoršení ale brzy samo vymizí. Tuto reakci těla nazýváme homeopatickým zhoršením. A tady se zase rozcházíme s některými homeopaty, kteří tvrdí, že s tím není dobré klienta strašit. Já jsem toho názoru, že když klient ví, když je připraven, rozhodně nepříjemné okamžiky snáší lépe. Často totiž dochází i k znovuobjevení reverzních symptomů, tedy potíží, které měl pacient někdy dávno v minulosti, a které se při léčbě znovu ozývají. I ony obvykle velmi rychle samy vymizí a při úspěšném předepsání už by se nikdy neměly vrátit. Trpělivost je v tomto případě ze všeho nejdůležitější. Podle mě nejtěžší hoemopatické pravidlo je „Pozoruj a čekej!“. Někteří klienti to nezvládnou psychicky a utečou k alopatickému lékaři, který jim okamžitě čistící proces těla zastaví nějakou chemikálií, místo aby kontaktovali homeopata, který by měl zvládnout reakci zastavit také. Holt, „komu není rady, tomu není pomoci“.
Pokud se podaří najít lék tzv. konstituční, ten potom dokáže v následujících letech pomoci s většinou potíží, které se mohou u klienta objevit působením vnějších vlivů prostředí. Konstituční lék působí, řekněme, jako zázračná ladička na vnitřní struny (vitální sílu) klienta, která náš tělesný nástroj vždy, když je potřeba, uvede do rovnováhy na úrovni fyzické i psychické. Lidská konstituce se během života může měnit působením některých vnějších i vnitřních okolností.
A na čem tedy záleží, jestli homeopat vybere ten správný lék či nikoli?
Budete se smát, ale většina homeopatů, ať už lékařů či nelékařů, má v sobě značně vyvinutou nějakou kreativní složku. Bez ní to totiž nejde. Homeopatie je bez legrace tvůrčí proces. Jeden hraje na hudební nástroj, další maluje nebo hraje divadlo. Já sama jsem floristka a učitelka tance, píšu knížky. Tvůrčí schopnosti jsou k předepsání na míru nezbytně nutné.
I když homeopat pracuje s programem (to moc zajímá hlavně mé klienty „ajťáky“ ) a ten mu logicky dle symptomů ukáže cestu, poslední a rozhodující slovo má člověk, jeho intuice, pocit, esence případu, kterou by měl homeopat navnímat během konzultace. Něco, co nedokážete uchopit, ale víte, že je to to správné. Už Karl Gustav Jung věděl, že intuice je, když víme, že je něco přesně takhle, ale vůbec nedokážeme říci proč. A tak si většina rozumných lidí, ať už se zabývají homeopatií či nikoli, upřímně přeje, aby je jejich intuice nikdy neopustila. 😊
Pro správné homeopatické předepsání je důležitá i otevřenost klienta. Konstitučního homeopata zajímají i věci zdánlivě nesouvisející se symptomem, se kterým klient přišel. Mnohdy i jedinou větou, vyřčenou mimoděk a jen tak na okraj, nás přivedete ke správnému předepsání. Někteří klienti svůj lék dokonce přitahují natolik, že ho promítají do svého stylu, fyzicky se tak léku podobají. Zajímavé bylo např. vidět pacientku jednoho kolegy, které zcela změnil život lék Lac delfinum (delfíní mléko) a která nosila všechny šperky ve tvaru delfína, aniž tušila, že delfín je jejím konstitučním lékem. Dokonce byla i značně urostlá a měla takový ten protáhlý delfíní čumáček! Mnoho klientek, které potřebují lék Apis melifica (jed včelí královny) milují příčně pruhovaná trička. Není tomu tak ale ve všech případech. Proto je třeba, aby byl homeopat po celou dobu pozorný a otevřený všemu, co ho může navést správným směrem. Je to ale velmi obtížné. Mnohdy nás může zvláštní symptom poslat i na špatnou cestu, pakliže do něj projektujeme svoje ego, své chtění, aby to tak bylo. Tady je třeba znovu vzpomenout potřebnost kreativity homeopata. Nic není vždycky stejné, vše je třeba posuzovat individuálně. S pokorou, láskou, ale zároveň s určitým odstupem.
Homeopat po rozhovoru s klientem stanoví jeho nejdůležitější symptomy mentální i fyzické, podle kterých pak vybírá lék, jenž se svými charakterovými vlastnostmi a fyzickými i psychickými symptomy nejvíce podobá dané osobě. Jedná se o proces poměrně náročný a bez počítačových programů bychom dnes byli při popsaných cca 6500 lécích hodně bezradní.
Homeopatie nabízí poměrně širokou škálu léků, a pokud přijdou čtyři klienti se stejnými příznaky, nemusí jim být předepsán stejný lék, nýbrž každý dostane lék individuálně vybraný tak, aby se co nejvíce blížil každému z nich, a při tom pokrýval i symptom, se kterým přišli. Detaily zde hrají obrovskou roli.
Dobrý homeopat musí být kreativní, s výborným pozorovacím smyslem, musí umět naslouchat pacientovi a vybrat z jeho řeči přesně to, co je pro něj „téma“. Musí se orientovat v lécích a cítit rozdíly, které jsou mnohdy velice jemné. A v neposlední řadě musí věnovat pacientovi svůj čas a svoji maximální pozornost. Umíte si toto představit v běžné ordinaci alopatického lékaře? Několikrát jsem od lékařů slyšela námitku, že oni ten čas na pacienta nemají. Takže jsme zase u té kvantity na úkor kvality. Čím víc pacientů, tím víc bodů, tím víc peněz – zdravý pacient, žádný výkon, málo peněz?
Porovnejte si schválně doktora, který Vám, a mohdy i sám sobě, předepisuje hromadu léků na celoživotní užívání, s homeopatem. Kdo z nich jak vypadá? Proč homeopati ve většině případů vypadají o mnoho let mladší, než ve skutečnosti jsou? Kdo se víc usmívá? Mnoho klientů si stěžuje, že se bojí v ordinaci na cokoli zeptat, protože jim lékař okamžitě dá najevo svou nadřazenost a oni se pak cítí jako naprostí pitomci, když se snaží s ním diskutovat o jejich vlastní léčbě. Arogance do pomoci druhým nepatří. Naším úkolem je trpělivě vysvětlovat, i když je to někdy sakra těžké 😊.
Jak funguje přirozená obranyschopnost organismu?
Zdánlivou výhodou alopatické medicíny je rychlost jejího účinku. Pacient spolkne chemický prášek a cítí se relativně lépe. Utiší se bolest, ale nikoho nezajímá, že se neodstranila její příčina. Což znamená, že bolest se dříve nebo později vrátí.
Sníží se teplota, ale nikdo neřeší, že se tím právě potlačila přirozená obrana organismu.
Když virus vnikne do těla, je zaznamenán naším imunitním systémem, který identifikuje zároveň druh vetřelce, a odpovídajícím způsobem zvýší teplotu organismu, aby byl daný virus spolehlivě zničen. My mu to ovšem okamžitě překazíme, protože teplota je pro nás nepříjemný stav a místo abychom zalehli do postele a nechali tělo, aby zlikvidovalo nákazu přirozenou cestou, snížíme chemicky teplotu na hodnotu, která takový virus není schopná zlikvidovat. Jako kdyby platilo – pokud nemám teplotu, jsem zdravý. To ale vůbec není pravda. A tak způsobíme, že tělo se snaží zvyšovat teplotu zas a znovu, a tím se období naší nemoci prodlužuje. Nakonec nám nasadí lékař antibiotika (přestože na viry většina z nich nezabírá), která oslabí v organismu jak virus, tak náš obranný systém, ale virus v jisté latentní formě v organismu dál přežívá. Bez aktivního obranného systému není zničen. Neodstraní se tedy příčina problému. Naše tělo agresora nevyhostí, neboť byl potlačen jeho obranný systém a nemá na to sílu. Nosíme ho v sobě dál, byť v latentní formě, takže nemusí působit problémy. Jakmile se virus oklepe, choroba nás sklátí znovu. Jediné, co dnešního moderního člověka většinou zajímá je, aby se mu ulevilo rychle a za každou cenu, bez ohledu na další následky, které si mnohdy ani s původní virózou nespojuje… On přece musí jít do práce!
Moderní lidé si zvykli na rychlé účinky potlačujících léků. Slepě věří reklamním sloganům a myslí si, že by se přece nemohlo prodávat něco, co by jim v podstatě trvale poškozovalo jejich přirozené zdraví. Oni přece potřebují okamžitě fungovat. Nemají čas přemýšlet o svém těle, dát mu prostor, aby se vyčistilo od všeho, co do něj denně natlačí. Začíná to nesprávnými potravinami a nápoji, končí to léky, potravinovými doplňky a jiným soustavným znečišťováním organismu.
Opravdu ale stačí jenom zdravý selský rozum, nebýt jako stádo ovcí, nepodléhat hromadné reklamě a porovnat si běžně dostupná fakta. Jinak zaplatíme daň největší.
Domnívám se, že ideálním stavem by byla harmonická spolupráce mezi alopatickou medicínou a homeopatií. Avšak mnoha lékařům moderní medicíny chybí zájem o pacienta, kreativita, snaha naslouchat, i ten drahocenný čas. Tak proč by se snažili vyhodnotit, jestli v daném případě je nutné napsat silný potlačující lék nebo hormon, když může pomoci homeopat nebo jiná alternativní léčba? Většina lékařů se zatím takové spolupráci brání. Na jednu stranu se jim nelze divit. Něco vystudovali, ne každý má touhu se vzdělávat dál, přemýšlet v celkovém obrazu o lidském těle jako o produktu vesmírné energie, o přírodě, z jejíhož lůna jsme vyšli, a o naprosto geniálních mechanismech, které v ní fungují jako švýcarské hodinky a které se nám samy nabízí… Popřeli by tím své dosavadní pracovní návyky a postupy. Koho nám ale občas posílají, to jsou ti pacienti, na kterých už vyzkoušeli všechno a se kterými si už prostě vůbec nevědí rady. A my se pak potkáváme s klienty, jejichž tělo je pod silným chemickým vlivem, je na všech úrovních zcela potlačeno a vykazuje zkreslený obraz. V takových případech není úplně lehké uchopit případ za správný konec, ale třeba pomocí homeopatického detoxu HDT se dá udělat hodně práce a situaci zcela změnit. Stejná situace je u klientů poškozených očkováním.
Situace se ale pomalu začíná měnit. Mnozí lidé už prohlédli, a dalším se to brzy stane. Začínají přemýšlet, nechtějí být součástí stáda, které bezmyšlenkovitě konzumuje to, co mu předhodil bílý plášť a televizní reklama placená farmaceutem. Byli jsme vychováni k bezbřehé úctě k tomu, co řekl pan doktor, paní učitelka, pan ředitel a nyní zjišťujeme, že ne všichni to s námi myslí dobře. Naštěstí i spousta lékařů začíná chápat, že je třeba některé návyky změnit, studují a zajímají se o alternativní způsoby zlepšování zdraví a posouvají se vpřed. Je jich čím dál tím víc, stále však ne většina…
Všichni máme svobodný přístup k informacím na internetu a je na nás, nakolik zapojíme svůj mozek, když porovnáváme třeba zápory a klady očkování, když se zamyslíme, nakolik přirozené je konzumování některých reklamou propagovaných potravin, léků a potravinových doplňků. Každému, kdo by se chtěl přístupnou formou dovědět důležité informace o tom, jak přežít v této době, nabízím zajímavé tipy v blogu. Nemohu zde však nevyzdvihnout dílo paní Prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc. Doba jedová (I. a II.) nebo Jak přežít dobu jedovou?
Až zjistíte, že aspartam je ve skutečnosti chemická bojová zbraň, se kterou dělali pokusy na amerických pilotech, jimž vymývala mozek, a ničila jim krátkodobou paměť a schopnost soustředění, už si nedáte ani Orbitku, natož Colu Zero… Tedy – pokud máte všech pět pohromadě!
Mám ráda pohádky s dobrým koncem, a tak bych si přála, aby se lidstvo probudilo jako Šípková Růženka. Aby mělo po tom dlouhém spánku dostatek intuice na to, aby poznalo, co je správné a co je pouhý byznys někoho jiného. Aby umělo spojit to, čeho dosáhl moderní výzkum a věda – čili všechny vymoženosti moderní medicíny s přírodou a jejími mechanismy, které fungují už odpradávna. A chtěla bych to co možná nejdřív.
Jedno Vám ale mohu slíbit. Všem z Vás, kteří se na mě obracíte se žádostí o pomoc, se budu snažit pomoci, seč mi budou mé síly a vědomosti stačit. Možná ne nadarmo si pamatuji repliku z nějaké pohádky, kde babka kořenářka říkala: „Já, bába po Bohu, pomohu, kde mohu…“
Vaše Lenka Pomněnka